Tak na našem území může za rozšíření Marie Terezie, která pověřila polního podmaršálka Leopolda Freiherrna von Unterbergera nejenom modernizací výzbroje armády, ale i zavedením ochrany před bleskem. Na toho se pak nabalili Josef Stepling, Prokop Diviš, Josef Tadeáš Klinkoš, Antonín Renner a mnozí další. Pokračovaly v tom o století později firmy jako Deckert a Homolka, která podporovala Karla Václava Zengera (ten oproti předpisům protlačil na vysokou školu Františka. Křižíka, i když neměl maturitu), pak štafetu převzali Ladislav Vojtěch Říhánek, František Běhounek, Josef Postránecký, František Popolanský, Jozef Eliáš, Jaromír Nováček, Zdeněk Rous a pak od druhé poloviny 90. let posledního století minulého tisíciletí už to každý zná.
Zatímco jinde po světě se propagátoři ochrany před bleskem stali prezidenty, v našich podmínkách je vrcholem památníček v průjezdu, okno Národního muzea, posluchárna na ČVUT, trafostanice nebo adoptovaný hrob na Olšanech :-).
Na opačné straně stojí Německo, protože tam nenajdete skoro na žádné budově hromosvod.
Záleží na spolkové zemi, spíše je málo hromosvodů vidět v Itálii,Španělsku,či Řecku ale zase mají narvané rozvaděče svodiči.
Autor
